Na jarní konferenci Společnosti dialyzovaných a transplantovaných bylo zvoleno nové vedení. Po jednom ze zakladatelů a dlouholetém prezidentovi společnosti Lubomíru Jelínkovi nastupuje na post předsedkyně správní rady Jana Bosáková. Místopředsedou se stal Petr Cífka. V radě pak zasedne Hana Záveská.
Lubomír Jelínek se vzdal předsednictví společnosti na konferenci, která se konala 24.–28.dubna 2019 na Penzionu Pastviny. Nové vedení je zvoleno na funkční období pěti let. Jedním z velkých konkrétních úkolů, které ho čekají, je zajistit stavbu čističky odpadních vod v Penzionu Pastviny.
Samozřejmé je pak pokračování v prosazování zájmů transplantovaných a dialyzovaných, nově i v rámci dětské sekce. „Chci, aby všichni naši stávající členové, ale i kdokoliv, koho tato problematika zajímá, nebo se s ní teprve seznamuje, věděl, že se na nás může kdykoliv obrátit,“ říká nově zvolená předsedkyně Jana Bosáková.
Společnost dialyzovaných a transplantovaných bude i nadále organizovat rekondiční pobyty v Penzionu Pastviny, cvičení pro dialyzované a transplantované v Praze a další společné aktivity a setkávání, na které jsou její členové zvyklí. Letos na podzim bude jedním z takových setkání mimo jiné oslava výročí 30 let od založení společnosti. „Těší mě, že jsme se před těmi třiceti lety jako skupina nemocných sešli a podařilo se nám i s pomocí mnoha zdravých lidí prosadit naše zájmy. Měli jsme za cíl zlepšení kvality života dialyzovaných pacientů a věřím, že se nám to s většími i menšími úspěchy v mnohém směru podařilo. A to, že jsem někomu konkrétnímu opravdu pomohl, mě nyní povzbuzuje ve chvílích, kdy na mě dopadne splín. Jsem rád, že celá ta léta vycházel a stále vychází časopis Stěžeň, který byl vždy silným zdrojem informací a lidé ho rádi četli. Už ale nemám takovou sílu realizovat své další myšlenky a plány, a proto jsem se rozhodl vedení společnosti předat dalším,“ hodnotí dosavadní činnost ve SpolDaT Lubomír Jelínek.
Není to společnost, ale společenství
Hlavním poselstvím společnosti bylo a stále je, aby život dialyzovaných a transplantovaných byl skutečným životem, který si užívají s radostí. Ne jen přežití zdravotních komplikací, jak to někteří vnímali na počátku devadesátých let. „Dnes bych si především přál, aby vzhledem k zprůmyslnění dialýzy i celého zdravotnictví, byli lidi stále lidmi.
Aby se nestali pouze rodným číslem, které se vykazuje pro pojišťovnu. S tím souvisí celá otázka uplatnění práv pacientů, a proto by měl být dobře vzdělán zdravotnický personál. Obzvlášť ten střední, na kterém celá tíha dialýzy visí. Sestřičky komunikují s pacienty, ale jsou strašně zaneprázdněné a vytížené a je potřeba tam zachovat hlavně lidskost,“ přemýšlí o současném poselství Lubomír Jelínek a dodává: „Je důležité, aby zůstal SpolDaT skutečným společenstvím, ne jen společností. Tak se sice jmenuje, ale hlavní je, že je to společenství, které opravdu žije.“
